O katedře

Katedra středoevropských studií (KSES) realizuje výuku a výzkum jazyků, kultur a historie střední Evropy. Zaměřuje se především na visegrádský region Polska, Slovenska, Maďarska a Česka s přirozenými přesahy například do německé Lužice, ukrajinské Haliče či Běloruska. Pokud jde o konkrétní jazyky regionu, KSES poskytuje studium maďarštiny, polštiny, romštiny a slovenštiny.

Na naší katedře lze studovat bakalářské a magisterské obory Středoevropská studia a Romistika. Ve spolupráci s dalšími katedrami a ústavy fakulty zajišťujeme i realizaci doktorských oborů: Slovanské filologie, Slovanské literatury, Jazyky zemí Asie a Afriky a Dějiny a kultury zemí Asie a Afriky.

Výzkum realizovaný na katedře spadá do několika vědeckých oblastí, zejména lingvistiky, literární vědy, historie a kulturní antropologie. V této rozmanitosti se odráží multidisciplinární povaha našich studijních oborů a různorodost výzkumných zájmů našich pracovníků.

Naši studenti zpravidla tráví část svých studií na některé ze zahraničních univerzit, což jim umožňuje široká mezinárodní spolupráce, do níž je zapojena Filozofická fakulta a Univerzita Karlova.

Ke stažení

  • Jiří Januška, Koncepce rozvoje katedry na léta 2022–2024 (pdf)
  • Jiří Januška, Koncepce rozvoje katedry na léta 2018–2021 (pdf)
  • Marián Sloboda, Koncepce rozvoje katedry na léta 2017–2020 (pdf; 400 kB)
  • Marián Sloboda, Koncepce rozvoje katedry na léta 2014–2017 (pdf; 132 kB)
  • Marek Junek, Koncepce rozvoje katedry na léta 2012–2014 (pdf; 48,1 kB)
  • Seznam rozvojových projektů na podporu oboru Středoevropská studia k r. 2014 (pdf; 31 kB).

 

Z historie

Katedra středoevropských studií (KSES) vznikla v roce 2011, je tedy relativně mladou součástí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Její jednotlivé složky – hungaristika (maďarská studia), polonistika (polská studia), romistika (romská studia) a slovakistika (slovenská studia) – mají však delší historii.

V roce 2001 vznikl sloučením Katedry slavistiky a Ústavu východoevropských studií – Ústav slavistických a východoevropských studií (ÚSVS). Po deseti letech, v únoru 2011, byl rozdělen na tři nástupnická pracoviště: Ústav východoevropských studií, Katedru jihoslovanských a balkanistických studií a Katedru středoevropských studií. Předchůdcem KSES byl v rámci ÚSVS Seminář středoevropských studií coby jeho vnitřní součást, který vznikl v roce 2006, kdy byla pod ústav převedena hungaristika (z někdejšího Ústavu lingvistiky a ugrofnistiky). Seminář středoevropských studií tak zahrnoval jazykovou oblast polskou, slovenskou a maďarskou. Oproti filologickým oborům byl nový obor středoevropská studia koncipován jako areálové studium, které vedle jazykové výuky, jazykovědy a literární vědy klade důraz i na historický vývoj areálu středovýchodní Evropy. Seminář romistiky byl původně součástí jiného ústavu – Ústavu jižní a centrální Asie. V roce 2015 byl odtud převeden pod Katedru středoevropských studií s ohledem na zaměření romistiky na studium Romů zejména (i když nejen) ve středovýchodní Evropě.

Historie hungaristiky, polonistiky, romistiky i slovakistiky na Univerzitě Karlově má ovšem ještě hlubší kořeny. Nejstarší je ze středoevropských studií polonistika. Přednášky o polštině byly na pražské univerzitě zahájeny již v roce 1849. Samostatná katedra polského jazyka a literatury vznikla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na podzim roku 1923 jako součást tzv. Slovanského semináře. S její historií jsou spojena některá významná jména, jako např. Marian Szyjkowski (první vedoucí katedry), Karel Krejčí, Teodor Bešta, Otakar Bartoš a Luboš Řeháček. V polovině 90. let minulého století se polonistika stala jednou z osmi specializací oboru Slavistická studia. V roce 2006 byla začleněna do Semináře středoevropských studií ÚSVS.

Téměř stejně dlouhou historii má hungaristika. Dne 26. listopadu 1853 povolil císař svým rozhodnutím „zřízení učitelské stolice uherského jazyka na universitě Pražské“. Místo učitele obsadil Mansvet Riedl (maď. Riedl Szende), který zde vedl výuku v letech 1854–1860. Po jeho odchodu a zániku katedry se maďarština na pražskou univerzitu – tehdy již rozdělenou na německou a českou – vrátila až v roce 1883. Tehdy byl lektorem jmenován František Brábek, jenž lektorská cvičení vypisoval až do své smrti v půlce dvacátých let 20. století. V té době začal na FF UK přednášet dějiny maďarské literatury slovenský literární vědec a estetik Pavel Bujnák, který byl poté v červnu 1929 jmenován – v Československu vůbec prvním – profesorem maďarské filologie. Po jeho předčasné smrti musela být výuka oboru suplována (mj. Vladimírem Šmilauerem), neboť teprve na přelomu let 1938–1939 se pro ugrofinskou jazykovědu habilitoval Vladimír Skalička. Ten se také po válce v rámci reformy studia na fakultě zasadil o vznik oboru maďarština, který byl poprvé otevřen v roce 1950 a jehož pedagogy se stali Petr Rákos, Josef Blaskovics a později Julius Bredár. Tento obor, na němž od 80. let začali postupně vyučovat převážně jeho někdejší absolventi, organizačně náležel do roku 1971 pod Katedru slavistiky, poté pod Katedru lingvistiky a fonetiky a od roku 1993 pod Ústav lingvistiky a ugrofinistiky. V červenci 2006 byl pak přesunut pod Ústav slavistických a východoevropských studií.

Kabinet slovakistiky vznikl až v roce 1994 v rámci někdejší Katedry slavistiky, ač slovenský jazyk a literatura byly na FF UK přednášeny dříve v rámci bohemistiky nebo překladatelství. Rok po rozdělení Československa se však poprvé v českých zemích objevila na univerzitní úrovni možnost studia slovakistiky jako oboru. Stalo se tak především zásluhou literárních vědců Ludvíka Patery a Rudolfa Chmela. V roce 2006 se slovakistika, podobně jako předchozí dva obory, stala součástí Semináře středoevropských studií ÚSVS.

Seminář romistiky funguje na půdě FF UK od roku 2000, tehdy jako relativně samostatné oddělení v rámci Ústavu jižní a centrální Asie. Romistiku jako studijní obor bylo ovšem na FF UK možné studovat již od r. 1991. Zakladatelka semináře doc. Milena Hübschmannová jej od počátku vedla jako pracoviště výrazně multidisciplinární, zaměřené na jazykový a kulturní kontakt a na studium problematiky v terénu. Seminář je součástí Katedry středoevropských studií od 1. ledna 2015.

Ke stažení:

  • Januška, J. (2012). Dějiny výuky maďarštiny a maďarské filologie na českých univerzitách. Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis, Tomus 52, Fasc. 2, s. 69–100. Online dostupné na tomto odkaze (pdf; 1,1 MB).
  • Nábělková, M. – Pátková, J. (red.) (2006). Česko-slovenská súčasnosť a česká slovakistika: Zborník prác k 10. výročiu pražskej univerzitnej slovakistiky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, s. 1–27. Text před korekturou online dostupný na tomto odkaze (pdf; 286 kB).
Úvod > Katedra > O katedře