Slovakistika

Budova Nám. J. Palacha 2
Místnost přízemí, č. 27
Telefon 221 619 218
Mapa https://mapy.cz/s/pc0u

Slovakistika je na FF UK od roku 2007 začleněna do oboru Středoevropská studia (v bakalářském i magisterském stupni). V současnosti je naše katedra jedním ze dvou vysokoškolských pracovišť, které v České republice studium slovenského jazyka a literatury nabízí (tím druhým je Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně). Významnými osobnostmi naší slovakistiky jsou literární vědec, bývalý poslanec a ministr kultury Slovenské republiky doc. Rudolf Chmel a jazykovědkyně, specialistka na česko-slovenské jazykové vztahy, doc. Mira Nábělková.

Z historie ke stažení

  • Nábělková, M. & Pátková, J. (eds.) (2006). Česko-slovenská súčasnosť a česká slovakistika: Zborník prác k 10. výročiu pražskej univerzitnej slovakistiky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, s. 1–27. Online dostupné na tomto odkaze (pdf; 286 kB).
  • Sloboda, M. & Nábělková, M. (2013). Stav a perspektívy vyučovania slovenčiny na Karlovej univerzite v Prahe. In J. Pekarovičová & Z. Hargašová (ed.), Slovenčina vo svete – súčasný stav a perspektívy. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, s. 180–188. Online dostupné na tomto odkaze (pdf; 1,18 MB).

O slovenštině

Slovenština je jazykem nejpříbuznějším češtině. Spolu s ní, kašubštinou, horní a dolní lužickou srbštinou a polštinou patří do západní skupiny slovanských jazyků. Ve světě jí mluví více než pět milionů osob na Slovensku, v Česku, Srbsku, Chorvatsku, Maďarsku a dalších zemích. V České republice je rozšířena na celém území státu, s většími koncentracemi v místech dřívější průmyslové migrace (severozápadní Čechy, severní Morava a Slezsko) a migrace do administrativně-ekonomických center (zvláště Prahy, Ostravy a Brna). Celkový počet mluvčích slovenštiny v Česku lze odhadnout na 150–200 tisíc. Starousedlí slovenskojazyční obyvatelstvé Česka užívají ve velké míře češtinu, zvláště na veřejnosti. Obvykle už v druhé generaci po imigraci ze Slovenska dochází ke ztrátě aktivní znalosti slovenštiny, tedy k jazykové asimilaci. U nových migrantů ze Slovenska existují v komunikaci s českojazyčnou majoritou dvě základní orientace – snaha užívat češtinu, nebo naopak setrvávat u slovenštiny. Za Československa byla srozumitelnost slovenštiny jako cílená státní politika plošně rozvíjena prostřednictvím médií a školní výuky; od rozdělení společného státu, kdy došlo ke změně této politiky, záleží míra srozumitelnosti slovenštiny mnohem více na individuálních zkušenostech jednotlivců.

Český právní řád umožňuje užívat slovenštinu, na rozdíl od jiných menšinových jazyků bez překladatele či tlumočníka, v řadě právních úkonů namísto češtiny. Například správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanovuje: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§16, odst. 1). Přes přítomnost velkého počtu mluvčích slovenštiny v Česku byla školní výuka ve slovenštině ukončena v roce 2001 z důvodu nezájmu dostatečného počtu rodičů. Dnes se vyučuje zřídka. Národní plán výuky cizích jazyků předpokládal výuku o slovenštině metodou napříč předměty na českých základních školách. Užívání slovenštiny je na celém území ČR chráněno Evropskou chartou regionálních či menšinových jazyků a jako jazyk národnostní menšiny řadou zákonů ČR.

(Nekvapil, J. – Sloboda, M. – Wagner, P.: Mnohojazyčnost v České republice: základní informace. Praha: NLN, 2009)

Úvod > Katedra > Struktura > Slovakistika